Blog

RITUÁL ZAVINOVÁNÍ

O tomto rituálu jsem slyšela už dříve od mě blízkých žen, uvažovala jsem o něm několikrát. Znovu mi ho připomněla moje kamarádka, spolu-tvůrkyně Petra Frenzelová, která si nedávno udělala kurz zavinování. Už to bylo velmi blízko u mne.

Po jednom lednovém ženském kruhu jsme se s Petrou sešly v kavárně, bylo to úterý 30. ledna. Probíraly její nový projekt Tajemství bohyně, moji účast na něm. Bylo to těsně před Hromnicemi. A mě najednou něco řeklo, že TEĎ je ten pravý čas na RITUÁL ZAVINOVÁNÍ. Na Hromnice, 2. 2. 2024, v takový magický čas, to bude ono. Domluveno.

A že život umí přimíchat, co je ještě potřeba. V tyto dny jsem se cítila celkem unavená, srdce mi v hrudi často intenzivně tlouklo. Tělo mi naznačovalo, že mám odpočívat a že by to chtělo masáž. Ve středu se ozval Shuhrat Shakirov, kterého jsem potkala 23.12.23 na Ecstatic dance v Praze, kam chodíme s Petrou tančit. Mluvili jsme spolu o možnosti jezdit dělat masáže/terapie do Studia MarLen v Čelákovicích. Shuhrat se mi ozval ve středu, že by mohl přijet se na studio podívat a ukázat mi, jak jeho terapie probíhají. Já jsem okamžitě věděla, že je to dar od života, Shuhrat tedy ve čtvrtek 1.2. přijel a daroval mi svou pozornost, péči, trpělivost a pomohl uvolnit moje tělo. Samotnou mě překvapilo, jak moc jsem byla zatuhlá. A to pravidelně cvičím, mám pocit, že i dostatečně relaxuji, dýchám, chodím na procházky do přírody, dávám pozornost tomu, co jím a piju. Přesto moje tělo bylo unavené, zatuhlé, málo opečované. Slíbila jsem si (tělu), že mu budu věnovat více pozornosti, protože si to rozhodně zaslouží. Je to chrám mojí duše, můj spolehlivý a věrný parťák na cestě životem. Je potřeba ho také pohladit, vyladit i dotekem, masáží, koupelí. Po terapii jsem se cítila uvolněná, lépe se mi dýchalo. Pociťovala jsem uvolnění v hrudníku, mezi lopatkami. Tělo mi děkovalo – tohle přesně potřebovalo. Já věděla, že to byla taková příprava na páteční zavírání kostí.

Celé to do sebe krásně zapadlo i s tím, že jsem se začátkem ledna rozhodla vrátit se k rodnému příjmení. Jsem cca 12 let rozvedená, nechala jsem si vyvdané příjmení kvůli synům, abychom ho měli stejné. Teď jsem cítila, že z kluků jsou už dospělí muži, že etapu mateřství, starání se o děti, můžu s láskou a vděčností uzavřít. Že i takto symbolicky můžu své syny pro-pustit na jejich cesty životem. Zůstávám tu pro ně, jsem tichou podporou v zádech. Zároveň tímhle krokem vyjadřuji úctu svým rodičům za život, který mi dali, když mě přivedli na tento svět a dali mi to nejlepší, co měli a uměli. Vyjadřuji úctu svým předkům z obou rodů – od otce i matky. A protože jsem Antropiusová už byla, pro tuto svou novou životní etapu jsem zvolila příjmení v „mužské podobě“, tedy Antropius. Vnímám i vyvážení mužské a ženské polarity v mém novém jméně – Lenka (ženský element) Antropius (mužský element). Takže rituál zavinování byl pro mě i možností uzavřít vše, co bylo spojeno s prvním manželstvím, příjmením Skalická, které jsem s láskou přijala a téměř 25 let nosila. Přirostlo mi k srdci a ráda na tuto etapu vzpomínám, i když ne vše jsem tenkrát prožívala v lehkosti. Z dnešního pohledu už se na vše dívám s odstupem, vděčností a za všechny prožitky a zkušenosti děkuji.

Změnu příjmení jsem také vnímala jako přechod a otevření se do nových vztahů, zejména těch partnerských. Otevírám se novému vztahu s mužem v lásce, svobodě, harmonii, vzájemné podpoře, úctě, radosti, otevřenosti, ke spolu-tvoření, objevování krás světa, v lásce k životu jako takovému.

Jak probíhal samotný rituál?

Ráno jsem si doma uklidila, vytřela, připravila místnost na rituál (obývák). Upravila jsem i sebe – osprchovala se, umyla si vlasy, oblékla se do čistého bílého oblečení.

Nachystala jsem svíčky, na očistu sebe i prostoru použila Palo santo. Připravila jsem ceremoniální kakao, ovoce a oříšky, bylinky, vodu, ručníky, oblečení pro královnu, bohyni. Svíčku, kterou jsem na obřad zvolila, jsem dostala od krásné duše, Petry Tiché. Jsem ráda, že jsi tu se mnou takto byla, milá Petro.

Nejdřív jsme uvařily ceremoniální kakao, které jsme pak celý den popíjely. Kakao dodává energii, výživu, slouží také k otevírání srdce, je to krev Matky Země. Pro svůj rituál jsem si objednala kakao z Guatemaly na www.kuskakaa.cz. Nejdřív jsem svařila ve vodě koření – hřebíček, badyán, skořici a špetku chilli. Vodu jsem slila do jiného kastrůlku, přimíchala jsem mandlové mléko a nasypala kakao. Chvíli se rozpouštělo, míchala jsem ho, dávala do něj své záměry, očistila ho kouřem z Palo santo (posvátné dřevo). Pak jsme si kakao nalily do slavnostních hrnečků, prošly jsme tzv. „cestu kakaa“. Hrneček jsme vzaly do dlaní, přivoněly, nasály ducha kakaa, přesunuly ho k srdci, vnímaly jeho teplo v dlaních a u srdce. Poděkovaly jsme Matce Zemi, že v ní mohlo vzejít semínko a vyrůst kakaovník. Skrápěl a zaléval ho déšť, svítilo na něj Slunce, dávalo mu sílu růst a sílit, v horkých dnech ho ochlazoval vítr, vyživovala ho skrze kořeny Země. Pečovali o něj lidé, kakaové boby s úctou a láskou sklidili, vydlabali z bobů kakaovou hmotu, zpracovali ji, zabalili, poslali do Evropy. Kolik let takový kakaovník musel růst, než vznikl bob plný lahodného kakaa? Kolik rukou se kakaa dotklo, než se dostalo až ke mě domů? Co vše se muselo stát, abychom si mohly vychutnat tento šálek kakaa? Děkuji za dar kakaa.

Následovalo povídání, sdílení, čas pro mne. Petra se mě zeptala, zda je něco, o čem bych chtěla mluvit, co bych před zavinutím ještě chtěla propustit, nechat odejít. Znovu se ukázalo téma, pocit studu, strach být vidět/slyšet. Petra mě provedla vizualizací pomocí theta-healingu a postupně jsme veškeré pocity, které se tam ukazovaly, přepsaly, uvolnily. Ještě mě to vedlo si pořádně zadupat, zanadávat, vyvztekat se. Vyšlo to ven, až jsem se sama sobě zasmála, co v těle viselo za vztek a jak úlevné bylo ho prožít a nechat jít.

Mohly jsme přistoupit k další fázi rituálu – přípravě bylinné napářky. Uvařila jsem horkou vodu, zalila bylinkovou směs, kterou mám od kamarádky Lucie Kubů z Vrbiček. Popíjely jsme také její bylinkový čaj „Volně dýchám“. Pak jsem si nad hrnec s lehce vychladlou, ale hřejivou směsí bylin sedla, zabalila se do deky a asi 20 minut jsem nechala stoupat výpary z bylinek do své pánve, aby se očistila.

Následovalo potírání celého těla olejem. Ležela jsem na zemi, Petra mi olej postupně vmasírovávala, jemně vtírala do každého kousku na těle, včetně hlavy, vlasů a obličeje. Nejdřív na zadní část těla, pak na přední. Cítila jsem se blaženě, doteky mě vždy krásně uvolní, naladí, miluju je. Chvíli jsem ležela, pak jsem se šla osprchovat. Vše staré jsem ze sebe smyla, umyla jsem si u vlasy, aby ani tam nezůstalo nic, co už ke mě nepatří. Po sprše jsem si na sebe vzala bílou košilku na zavinutí a připravila si červené šaty, do kterých se obléknu po rozvinutí.

Petra mezitím připravila na zem sedm velkých šátků zvaných reboso. Každý šátek tvoří tzv. zámek. Postupně se uzavře sedm zámků, sedmkrát se vytvoří na těle uzel/zámek pomocí šátku, který mi ovinul tělo. Začíná se u hlavy a jde se postupně k nohám. Postupně jsem tedy mohla vyslovit nebo si v duchu uzavřít nějakou situaci, pocit, vztah… – cokoliv, jakkoliv to pro sebe pojmenovat. Stala se ze mne mumie, kukla. Nohy jsou překřížené. Uvědomuji, že mi toto bylo nepříjemné, cítila jsem napětí v pánvi. Byl mi nepříjemný pocit, že s nohama nemůžu hýbat. Podobné pocity mívám v úzkém spacáku. Skrze dech jsem napětí uvolňovala. Na některých částech těla jsem měla pocit pnutí, jinde volnosti. Nechala jsem si zámky ještě maličko přitáhnout, abych cítila, že mě šátky hezky obepínají tělo. Jen jsem dýchala a pozorovala, co se ve mě děje. Petra seděla poblíž a byla připravená na moje vyžádání mě kdykoliv začít rozvazovat.

Asi 3x přišel pocit, že už potřebuju okamžitě ven, nějaká část mě začala až lehce panikařit, že jestli mě okamžitě nevyndají, tak se zblázním, budu křičet. Klid, říkala jsem si, dýchej. Za chvíli ten pocit odešel. Možná to byla vzpomínka na příchod na svět, na pocity v porodních cestách. Těsno, tma, dlouho to trvá, jestli mě někdo nevyndá, umřu tady. Něco podobného se opakovalo ještě asi 2x. Pozorovala jsem tu nutkavost, jestli se zvětšuje nebo zmenšuje. Když víte, že takto zabalená můžete zůstat libovolně dlouho, je to na jednu stranu velmi svobodné, na druhou stranu se někde ozve část, která řekne „dost“. Kyčle a nepříjemný pocit v nich díky překříženým nohám trval celou dobu zavinutí. Následně jsme kyčle a pánev ještě uvolnili při další terapii/masáži o týden později se Shuhratem.

Nevím, jak dlouho jsem ležela zakuklená, ale v nějakém okamžiku jsem zavolala Petru, že je čas mě odemknout, nechat zrodit moje nové já.

Teď, když na celý rituál vzpomínám, mi naskakuje myšlenka, která byla dalším motivem pro rituál. Je mi 51 let. V tomto věku zemřela na rakovinu ženských orgánů moje babička Růženky z mamčiny strany. V tomto věku si moje mamka nechala na doporučení gynekologa vyoperovat ženské orgány. Bylo to kdysi za komunismu. Pamatuju si, že jsem tomu v té době nerozuměla a říkala si, že já bych si nic z těla vzít nedala. Uvědomila jsem si, že ženám v mé ženské linii v 51 letech jakoby odešlo ženství. Já sama jsem v létě měla pocit, že přichází přechod. Cyklus se mi rozhodil, začal vynechávat. Nicméně s podzimem se vše srovnalo, stále menstruuji, cyklus se obnovil, stabilizoval, je pravidelný. Možná i díky tomuto uvědomění. Děkuji, že já mohu jinak. Moje vnitřní žena je krásná, silná, zdravá, šťavnatá, plná života. Jako by život teprve začínal. A můj vnitřní muž je tu také v plné síle, miluje tu ženu, která vedle něj stojí, je připraven jí vést, poradit, směřovat, dávat cíl, břeh, být jí tanečním partnerem. Ona se o něj s radostí opře. S láskou, zahleděni jeden druhému do očí tančí tanec života. Moje vnitřní dítě se na tyhle dva nádherně sladěné partnery s láskou a šťastnýma očima dívá.

Zpátky k rituálu. Odemkly jsme postupně sedm zámků nového vnímání, mého nového nastavení, sedmkrát jsem se otevřela něčemu novému. Svlékla si košilku a oblékla si krásné rudé šaty. Šaty, ve kterých se cítím nádherně žensky. Obepínají moje křivky, krásně splývají po bocích a hýždích, ve výstřihu mají vodu, můj oblíbený živel. Jsou rudé jako krev, která mi koluje v žilách. Jsou rudé jako růže, ta vznešená květina.

Ani jsem neměla chuť mluvit, připadala jsem si jako křehký motýlek, který se právě vyklubal z kukly. V tichosti jsme tedy postupně vše uklidily, rozloučily se a já si ještě chvíli zatančila, pak jsem si vymalovala mandalu a šla si lehnout.

Následující dva dny jsem neměla chuť brát do ruky telefon, měla jsem potřebu být sama se sebou, v co největší tichosti, zpomalení. Šla jsem do přírody, k mé milované řece, obejmout stromy, nechat si vlasy načechrat větrem, pobýt v blízkosti vody. Také jsem vnímala závan jarní energie, kterou Hromnice přinesly a chuť uklízet. Tak jsem ve studiu umyla okna, vyprala všechny deky, závěsy a záclony, udělala takový malý předjarní úklid.

Teď, když po více jak týdnu na celý rituál vzpomínám, je neděle 11.2. a podle mayské kosmologie je den v energii TOOJ, což je energie, ve které jsem se narodila. Energie posvátného ohně. Sedím tu, v duchu se propojuji s pumou, která je zvířecím průvodcem a představitelem této energie ve světě zvířat. Bránou k této energii v lidském těle jsou uši a sluch. Uvědomuji si, že uši se poslední hlásily o slovo. Měla jsem potřebu spát se špunty v uších, abych se odpojila od hluku z ulice i z bytu, abych mohla naslouchat svým vnitřním zvukům. Tak si tu sedím, píšu a popíjím svoje „narozeninové“ kakao. Každých 20 dní se cyklus opakuje, každých 20 dní vládne TOOJ a já mám takové malé narozeniny.

Děkuji Petře, že mě rituálem provedla. Za ten rok, co spolu tvoříme, se z nás staly kamarádky, přítelkyně. Jsme spřízněné duše. Skrze Petru jsem se naučila zůstávat v klidu, i když je naoko důvod spěchat, něco řešit, hasit „problémy“. A to jsem měla pocit, že jsem dost kliďas a pohodář. Taky jsem se naučila vidět, že díky tomto klidu může srdce zůstat otevřené a vše se pak „samo“ vyřeší. Učím se užívat si život, dávat si pozornost, mít se ráda se vším, co jsem já, dopřávat si všelijaké prožitky, jít do nových věcí, zkušeností. Z každé „obyčejné“ věci si udělat rituál, prožívat vše naplno, všemi smysly.

Včera, když jsme spolu byly opět tančit Ecstatic dance s Guyem Barringtonem, jsem si uvědomila, že Petru vnímám jednak jako svou sestru a tak trochu jako dceru. Děkuji, že se naše cesty protkaly a propojily. Je to obohacující. Vzá-jemmné.

Děkuji, děkuji, děkuji.

Pokud bys chtěla RITUÁL ZAVINOVÁNÍ také prožít – třeba po ukončení vztahu, porodu miminka, po rozvodu, odchodu z práce, úmrtí někoho blízkého, stěhování…, můžeš se s důvěrou na Petru obrátit. Více info najdeš na jejích stránkách www.petrafrenz.cz.